Devin Townsend, zdroj: Photoshop Me!

Na večeru s Devinem Townsendem jsme probírali i školní docházku

Speciální akustický koncert kanadského šílence Devina Townsenda byl za týden a půl roku dopředu vyprodaný zdaleka nejen v Praze, což jednoznačně ukazuje, že takový koncept je pro fanoušky vysoce zajímavý. Nebylo to totiž obyčejné unplugged vystoupení s obligátním focením a autogramiádou. Dostali jsme možnost napsat své dotazy, na které Devin v průběhu akce hned odpovídal. Takže nakonec to byl takový lákavý crossover s přednáškou nebo masterclassem.

Začátek byl také netradiční, protože nefungovalo propojení notebooku s Abletonem Live a multiefektem Fractal Axe-FX. A bylo poučné sledovat, jak profesionálně se s touto naprosto prekérní situací dokázal Devin srovnat a ještě ji zábavně komentovat i pantomimicky. Nakonec první polovinu programu odehrál bez softwarové podpory, protože nezabraly ani obligátní IT rady – vypnout a zapnout nebo zkontrolovat kabely – takže o přestávce se zřejmě musel přehrát firmware, aby spolu milé drivery začaly komunikovat.

Ochuzení jsme nijak nebyli, protože se i tak jeho zajímavé zbrusu nové custom kytary Prestige hrnuly zahallené reverbní hradbou a okořeněné famózní hlasovou ekvilibristikou a specifickým humorem. To byl další jednotící prvek vystoupení, protože Devin je nesmírně pohotový a vtipný glosátor, takže např. slíbil přestávku, kdy konečně i ti poslední tři lidé, kteří ještě nebyli čurat, můžou v klidu vyrazit (reakce na nepřetržité troušení se na bar a WC uličkou před pódiem).

Složení publika bylo velice pestré nejen věkově. Kromě očekávané češtiny nebo angličtiny jsem zachytil i slovenštinu nebo maďarštinu, stejně jako hojnou účast muzikantů – zahlédl jsem členy Stroy, SDOS, Negative Face, Face The Day nebo Synaesthetics. A když spustil hitovku Ih-Ah!, začal celý sál zpívat s ním, takže jsme byli v dobře vybrané společnosti. Došlo na akustické verze songů z různých období a dokonce i bezprostřední improvizace, kdy zkusil zahrát na přání – a úsměvně si na písničku za běhu rozpomínal.


Atmosféra byla až příjemně domácká, což podtrhly i dva bloky odpovědí na dotazy, kdy přišla řeč samozřejmě na tvorbu, plány do budoucna, vysvětlení, proč teď bude kvůli zachování energie vystupovat sám bez DTP (sestavy Devin Townsend Projectu) a jak je pro něj důležitá čerstvá deska Empath. Názorně předváděl, jak když se mu v noci zdá nějaký nápad, okamžitě si ho nahrává do mobilu a posílá mailem, aby ráno poslouchal to snové mumlání. Na dotaz, co by dnes poradil mladému Devinovi, při současném hlazení si hlavy odvětil, že ty vlasy nemusí tolik řešit. Došlo i na psychedelické drogy, které nedoporučuje, přestože na začátku mohou pootevřít některé brány. Podle jeho slov se velice rychle vyčerpají a nakonec jsou spíše přítěží a omezením.

Hudba Devina je vyjádřením jeho emocí bez větších znalostí teorie (bezděčně jsem si připomněl jeho impozantní faux pas, kdy při nahrávání desky Deconstruction chtěl opravit Pražský filharmonický orchestr, ale na dotaz, který tón to je, jim ho drnkal jak na bigbítové zkoušce, protože si kvůli přeladěné kytaře v rychlosti nedokázal odvodit a vzpomenout, který to přesně je).

Zajímavé také bylo popisování jeho synestézie, díky níž vidí konkrétní tóny jako barvy a tvary. Pro uměleckou tvorbu velká výhoda – a zřejmě i proto jeho hudba oslovuje tolik fanoušků napříč žánrovými spektrem. Názorně ukazoval, jak používá dozvuk (reverby a hally) jako další hudební nástroj, kdy díky ladění open C tóny organicky přeznívají do následujících akordických obratů. Došlo i na improvizované vesmírné kozly, peprnou pasáž o národních zvláštnostech vyměšování, historii Kanady vs. Evropy, hotelovou stravu, vliv věku na témata nejen v textech a také lingvistický koutek od ananasu ke (s)pineapple. Naučili jsme ho české slovo pro „belly button“ a inkriminovaný „pupík“ okamžitě zařadil do závěrečného přídavku.

V průběhu hraní Devin běžně vystupoval z role a reagoval na situace, předvedl i méně vulgární variaci na jeho známé vokálně shredderské extempore a něžně výhružnou verzi Love od Strapping Young Lad začal hrát mezi námi v hledišti.

Je to prostě skvělý bavič a zároveň dokonalý profesionál, u kterého jsem měl pocit, že ty dvě minuty, co jsme spolu hovořili, ho opravdu zajímáme. Moje dvanáctiletá dcera (jednoznačně nejmladší účastník koncertu) doteď nevěří, že s ní božský Devin probíral její školní docházku. Byl to skvělý večer s kreativní a sympatickou superstar, která je pro mě inspirací už více než čtvrtstoletí. A ještě dlouho bude.