Michal David ve videu Už svítá, zdroj: YouTube

Glosa: Historický paradox, Michal David z vyznamenaných patří k těm lepším

O tom, že Michal David dostane řád od Miloše Zemana, se mluvilo dlouho před nedělní výroční trachtací na Hradě. Spousta z nás se na internetu i v hospodách pohoršovala, že bude dekorován „kolotočář“, který uměl hezky vyjít s každým režimem. Poté, co byly vyhlášeny všechny vyznamenané „osobnosti“, se ukázalo, že Michal David ještě vlastně patří k těm lepším. A to je skutečně historický paradox.

Nechme teď stranou padlé vojáky i jiné hrdiny, kteří na státní medaili mají nárok bez ohledu na to, kdo je zrovna na Hradě. A nechme stranou i bizarní osoby typu té školní ředitelky, která zakázala žákyním nosit pokrývky hlavy, jen aby ukázala moc nadřazenosti naší kultury té „drzé přivandrovalkyni“, která si usmyslela nosit hidžáb. Tam už je zneužití prezidentské výsady udělovat státní vyznamenání evidentní, ale komentář nechme politologům.

Z kulturní oblasti dostal prezidentský metál například básník Karel Sýs, kterého navrhla KSČM, a který patřil nejen k exponentům minulého režimu, ale dodnes se netají svým zhnusením z přechodu totality v demokracii v roce 1989 (listopad 1989 označuje za obdobu Mnichovské dohody!). Dostala ho i spisovatelka Lenka Procházková, sice bývalá disidentka, chartistka a partnerka Ludvíka Vaculíka, ale dnes plamenná bojovnice proti vrácení majetku ukradeného církvím a podporovatelka komunistických kandidátů v různých volbách, což stvrzuje příspěvky do komoušského tisku. A metál dostal také Ondřej Hejma, který sice vede docela zábavnou kapelu Žlutý pes a nikdo mu neubírá, že umí napsat dobrý, řemeslně kvalitní písňový text, ale co naplat, ten podpis pod svazkem spolupracovníka StB s krycím jménem Rony mu prostě taky nikdo neodpáře.

Aťsi na to koukáme z kterékoli strany, tak hluboko jako tři zmínění prostě Michal David vlastně nikdy neklesl. Vždycky si za mohutného skandování davů pozpěvoval ty svoje kolotočářské popěvky, myslím, že o politiku se nijak zvlášť nezajímal, když ho někdo požádal o podporu, tak ho bez rozmýšlení podpořil, takhle – ehm – „myšlenkově přímočarý“ myslím opravdu je. Ano, jeho písničky mnohým z nás kazily pubertu v době, kdy jsme z rádií a televize chtěli poslouchat něco jiného. Michal David a jeho pasák František Janeček ale dokázali tak dobře ovládnout osmdesátkový showbyznys, že je to vlastně obdivuhodné. Stejně jako ten návrat po pár letech, kdy po normalizačních hvězdách neštěkl ani pes. Stačilo, aby pár našich úspěšných hokejistů v Naganu řeklo, že mají rádi Michala Davida (osmdesátkový relikt jejich puberty, jasně) a od té doby je – až dodnes – David zase na špici mainstreamu. Oceňovat to prezidentskou medailí je samozřejmě směšné, ale rozhodně je to hodné pozornosti.

Miloš Zeman za poslední léta prezidentská vyznamenání zcela devalvoval. Šumaři, klauni a škrabalové, kterým svoje ceny udělil, vlastně ty ceny proměnili, jako v té pohádce, ze zlata v kamení. Není důvod se nad jmény oceněných jakkoli rozčilovat ani letos, ani kdykoli napříště, dokud bude v úřadě prezident Provokatér.