Frontman šmíruje u Tomáše Dvořáka (Betonovej bez)

Zpěvák a kytarista Tomáš Dvořák z brněnské avantgardně-rockové kapely Betonovej bez, která letos vydává páté album s názvem Potichu, povyprávěl o svém vybavení a zážitcích. Desku křtí už v pátek 2. listopadu.

V předchozích měsících jsme žili prací na novém cédéčku. Jelikož u Betonovýho bezu věci zrají pomalu, je to po deseti letech další plod naší tvorby, a to krásně dozrálý. Většinu písní, které vyjdou, už tedy celkem dlouho hrajeme, jen až teď se pěkně poskládaly do hotového tvaru. Vždycky jsme patřili k brněnskému undergroundu, ale poslední dobou jsou naše písně víc a víc ze života a melodičtější. Nicméně texty jsou temné, často ne snadno stravitelné, básně o smrti a unikání, k tomu propletené melodie saxofonů... takže asi ještě pořád trochu underground.

Album jsme natáčeli už podruhé ve studiu Indies v Brně. Je tam vstřícné prostředí, a přestože je to nejdražší zkušebna, strávili jsme tam celkem dost času experimentováním, což přineslo své ovoce. Jinak zkoušíme ve zkušebně, kterou máme teď přímo v domku v Obřanech, a bude to už dvacet let, co se až na výjimky scházíme každý čtvrtek. Hrajeme, kecáme, filozofujeme, a když vznikne něco, co všechny baví, jdeme s tím ven.


Co se týče vybavení, já jako zpěvák vlastním mikrofon Shure SM58, což mi úplně stačí. Kytaru mám jakousi, co jsem koupil od našeho kytaristy a on zas od někoho. Vlastně ani netuším, co je za značku, překvapivě v kombinaci s dvoureprákovým tranzistorovým kombem Epiphone vyrábí zvuk srovnatelný s nejdražšími kytarami. Uvažuji, že přikoupím efekt, abych zvuk kytary posunul víc do plechu, na to se těším.

Myslím, že nejhorší nástroj je hnusnej zaplivanej smradlavej mikrofon. To jsou chvíle, kdy lituji, že jsem svou Shurku nechal ve zkušebně. Součásti kapelního vybavení pak tvoří také prvky, které vyrábí náš bubeník. Donedávna jsme tak měli bednu na stojany k bicím, která vážila asi 80 kilo, a bylo jedno, jestli byla prázdná nebo plná.

Nejsilnější hudební zážitek z poslední doby pro mě byl koncert Bittová-Načeva-Dusilová. Spojení energií těchto zpěvaček jsem si přál už dlouho. Možná by to přerazil Nick Cave, ale lístky na něj jsem musel na poslední chvíli prodat, protože jsem to nestíhal. Oblíbené místo, kde jsme hráli a každoročně hrajeme, je vodní tvrz u Popovic, je to soukromá akce, ale většinou se sejde tak patnáct kapel podobné nátury, zahrajeme navzájem, potěšíme ducha i tělo. Zveme všechny do klubu Schrott v Brně, kde na Dušičky polijeme nové album a vypustíme ho do světa...

Pridať nový komentár

Plain text

  • Nie sú dovolené žiadne HTML značky.
  • Webové a e-mailové adresy sú automaticky zmenené na odkazy.
  • Riadky a odstavce sa zalomia automaticky.
CAPTCHA
This question is for testing whether or not you are a human visitor and to prevent automated spam submissions.
Fill in the blank.