ESP E-II M-I Neck Thru: takový normální zabiják

Spojíme-li značku ESP, aktivní snímač EMG 81, průběžný krk, ostře řezané tvary a černou barvu, nemůže nám vyjít nic jiného, než nekompromisní zvukový „zabiják“. Jak obstojí kytara ESP E-II M-I Neck Thru NT BLKS v ostrém testu?

Jak to vypadá?

Tvarově se jedná o klasický superstrat se všemi prvky, které jsou dnes již pro značku ESP typické. Co se materiálů týče, výrobce vsadil na osvědčené materiály a to sice na olši pro výrobu těla, javor pro průběžný krk a na hmatník je použit eben. Reverzně otočená hlava nástroje nenese klasické logo firmy ESP, ale pouze typové označení nástroje E-II M-I.

S jakýmže nástrojem máme tu čest, zjistíme až při pohledu na hmatník, kde na dvanáctém pražci nalezneme místo klasických dvou teček nápis ESP. Orientační značky jsou ve formě klasických perleťových teček a hmatník nese 24 pražců typu extra jumbo. Saténově černý lak dodává kytaře patřičnou image, se kterou koresponduje i černěný hardware. Struny jsou tažené skrz tělo, přes kobylku typu Tune-o-matic. Ladící mechaniky jsou uzamykatelné a jsou stejně jako kobylka od firmy Gotoh. Není tudíž asi nutné dodávat, že obojí funguje bez nejmenší chybičky.

Nástroj je osazen jediným aktivním snímačem EMG 81 a k jeho ovládání slouží pouze potenciometr Volume. Ten je umístěn poměrně dost blízko snímače a strun, což na jednu stranu výrazně usnadňuje hraní „houslových“ tónů, ale na stranu druhou, při trochu „rozevlátější“ hře občas překáží. Kytara je dodávána v pevném kufru a je již z výroby špičkově seřízena.


Jak to hraje?

Už při hře „nasucho“ se projevuje krásně dlouhý sustain a hlasitost nástroje. Po zapojení do zesilovače se vše jen potvrzuje a kdo zná snímače EMG 81, tak ví, že jejich hlavní přednosti vyniknou nejlépe v hi-gainových zvucích. Díky trochu kroceným basům zvládají i opravdu brutální zkreslení u podladěných kytar, bez zbytečného zahuhlání. Ale ani v čistých rejstřících se tyhle snímače neztratí a tak ESP E-II M-I dokáže hrát i zvonivě, čitelně a ušlechtile, ovšem s patřičně výrazným atakem.

Hlavní zbraní této kytary je ale zvuk zkreslený, a tak se mu budu věnovat trochu obšírněji. Ten je skutečně živý, i při velkém zkreslení je stále dost konkrétní v basech, s dominantním středním pásmem a výjimečnou čitelností všech strun. I přes patřičně hutný a masivní zvuk produkovaný aktivním snímačem je zvuk jasný a je-li to potřeba, tak při sólech skutečně hezky zpívá. Průběžný krk a uchycení strun skrz tělo navíc dává do zvuku takřka nekonečně dlouhý, vyrovnaný sustain. Zvuk je agresivní, ale spíše s dřevěným nádechem, což se mi líbí mnohem víc, než častěji slýchaný a pro mě osobně nepříliš příjemný nádech kovový.

Kytaru jsem nijak nešetřil a ona pořád skvěle hrála i ladila. Vynikající výběr materiálů, hardwaru a špičkové zpracování z tohoto nástroje dělá jeden z nejlepších (alespoň co se týče nástrojů určených pro tvrdší žánry), na které jsem v poslední době hrál.

Závěr

Tahle kytara lze snadno shrnout drobnou parafrází na slavný film Olivera Stonea, kterou jsem si dovolil vetknout i do titulku recenze – takový normální zabiják. Strohá výbava i ovládání vás nesvádí ke zbytečnému kroucení a přepínání všeho možného a nechává vám tak spoustu prostoru pro hru samotnou. Mít tuhle skvělou a pořádně vostrou hračku po ruce vás ale přirozeně bude něco stát. Bezmála šestačtyřicet tisíc není sice úplně málo peněz, ale za kvalitu Made In Japan se prostě platí.