Nikander, foto: Tomáš Škoda

Nikander: Díky Bandcampu můžeme sledovat, kam se naše nahrávky dostanou

Česko-slovenská formace Nikander je určitě zajímavým zjevením na sludge-stoner metalové scéně, a to zdaleka nejen v našich vodách. Výborná deska Sekyra prohnaná kolenem je toho nesporným důkazem. Jak se uchytit se stylem, který je u nás spíše na okraji všech žánrů, se rozpovídala celá kapela i s chraplavou frontwoman Janou. V létě Nikander můžete vidět například na Besedě u Bigbítu v Tasově.

Z poslechu dýchá zlověstná atmosféra, jako bych sekyrou nedostal do kolena, ale přímo do temene. Odkud jste brali inspiraci? Z brněnských ulic?

Mika: Tak to samozřejmě taky, ale hlavně z koncertů ve vídeňské Areně, kde jsem mohl vidět to nejlepší ze současné světové stoner/doom scény. A pak taky v brněnských hospodách U Alberta, U Poutníka, U všech svatých, Na Drakenu a tak…

Peter: Inšpirácia môže z veľkej časti vychádzať aj z vnútra kapely. Tým, že všetci počúvame obrovský žánrový rozsah, je každý či už priamo alebo nepriamo ovplyvnený veľkým množstvom podnetov, a to všetko sa pretavuje do našej hudby.

Jana: Jednoduchou inspirací je život samotný, přijde mi, že na každém kroku číhá něco důležitého a uchopitelného. Podle mého je naše hudba fúzí našich osobností a toho, jak některé věci vnímáme, jednotný pohled asi neexistuje, protože každý z nás je jednotka se svým specifickým způsobem nazírání na kroky nás i ostatních.

Obal Sekyra prohnaná kolenem má komiksový charakter. Váže se nějak k obsahu nahrávky?

Roman: Chceli sme niečo, čo bude vizuálne vybočovať zo žánrového štandardu variácií na temnú psychedéliu, Sabbath, dym a lebky. K obsahu sa viaže voľne – samota, okraj, blato, trochu špina, trochu smrad. Na zadnej strane Jindřich Janíček zakomponoval aj doslovnejšie odkazy: dá sa tam nájsť sekyra aj odkaz na Akiho Kaurismakiho (z ktorého tvorby pochádza aj samotný názov kapely).


Čím se nové album liší od předešlého zářezu?

Peter: Album je snímkom oveľa dlhšieho obdobia než bolo EP. Dalo by sa povedať že je v ňom zachytený vývoj kapely za prvý rok fungovania. Tak isto sa líši v kvalite zpracovania. Od čistých stop, ktoré nabral Radek Hrabovský v studiu Fair factory po excelentný mix a master od Amáka z Golden Hive studio. Tak isto nám bolo od začiatku jasné, že tento album vyjde na vinyle, takže sme do toho dali naozaj všetko čoho sme boli schopní. Je to pre nás velký mílnik v živote, a odrazový mostík v prístupe k ďalšej tvorbe a ďalším releasom.

Stále pro někoho může být překvapením ženský vokál, což v oblasti sludge/stoneru není zcela obvyklé. Jak jste se vůbec dali dohromady?

Mika: Tak já jsem chtěl po konci Gospeláčů (Gospel of the Future, pozn. ed.) pokračovat v tomhle směru a sháněl jsem lidi, tak to nakonec dopadlo takhle. Respektive našel jsem Petera na bicí, který přivedl Romana s basou a v Kabinetu Múz na baru jsem objevil Janu.

Desku jste vydali pouze na vinylu? Je podle vás CD naprosto mrtvé médium?

Mika: Kdysi jsem celou sbírku cédeček vyhodil do sklepa, ale pak jsem koupil s novým HiFi zesákem i CD přehrávač, no a zjistil, že to vlastně tak marný není, respektive byl jsem dost překvapen, co v tom sklepě vlastně mám. Navíc většina dodávek, kterými jezdíme, má CD přehrávač, tak se ty cédečka nakonec hodí, a těžko budeš v autě poslouchat vinyl, že jo. Jinak osobně sbírám a hraju doma hlavně vinyly.

Kde všude máte publikum? Cestujete i za hranice?

Peter: Vďaka Bandcampu vieme čiastočne sledovať, kam sa naše nahrávky dostávajú. Samých nás prekvapuje, že sme sa tak rýchlo dostali na všetky kontinenty. Pozitívne recenzie prichádzajú z USA, ale aj z Európy. Podarilo sa nám už dvakrát vycestovať smer Nemecko, kde sme odohrali zatial asi 6 koncertov a na podzim sa tešíme na ďalšiu návštevu u západných susedov. V rámci tour k prvému albumu sme sa však rozhodli navštíviť najprv domácu (Československú) pôdu. Bolo to určite najlepších 10 dní, aké sme ako kapela spolu prežili.


Kdo vás nejvíce hudebně ovlivnil?

Mika: Těžko říct, ono se to neustále vyvíjí. Poslední dobou čtu hodně hudebních biografií a například u knížky Johnny Cash: Život, kterou čtu už od vánoc, musím mít po ruce telefon, abych si mohl dohledat, kdo byl kdo a kdo zpíval co, protože přece jen ten dopad angloamerické hudby do komunistických šedesátých let byl dost omezen. A tam mě právě baví sledovat, kdo a jak ovlivnil Johnnyho Cashe, a to je skvělé a dost se mi tím rozšiřují obzory. Asi ale chcete slyšet konkrétní jména kapel. Pro mě byli dost zásadní třeba Poison Idea v jejich 80/90tkovém období, Dinosaur Jr. a pak třeba Turbonegro, Hellacopters, Leatherface. Co se týče stoner/sludge/doomu, tak mám rád Eyehategod, Sourvein, Weedeater, High on Fire, Goatsnake… ale to asi každý ví. Ale těch kapel je tak moc, že ty co jsem vyjmenoval, jsou jen ty, které mne napadly jako první.

Peter: Presne, ako to spomína Mika, je to neustály vývoj. Pre každé obdobie života to bol niekto iný. S mamkou sme počúvali Queen a Pet shop boys. Z puberty to boli asi najviac Deftones. V spojení s organizovaním koncertov nasledovalo dosť dlhé obdobie počúvania punk/hardcore. Čo sa týka vplyvu na moju hru na bicie, by som za najpodstatnejší žáner považoval post-metal (Cult of luna, Isis, Callisto, Suffocate for fuck sake...). Momentálne si najviac ujíždím na experimentálnej, ambientnej, alebo folkovej hudbe. Z nepreberného množstva by som spomenul Grouper, Jenny Hval, Julie Byrne...

Co podle vás nejtěžší na startu kapely? Kterých úskalí byste se nejraději vyvarovali, kdybyste měli možnost se vrátit v čase?

Mika: Kdybych se mohl vrátit v čase, tak bych si v šestnácti koupil SGčko a Marshalla osmistovku s bednou a nemusel bych už celej život nic řešit.

Peter: Trošku ľutujem, že som nikdy neriešil noty a stupnice, keď som na to mal ešte čas. Pre niekoho to znie možno ako rúhanie, ale aj zopár hodín s dobrým učiteľom mi celkom výrazne rozviazalo ruky a pomohlo mi dostať sa z dlhšieho kreatívneho záseku. V rámci štartu kapely Nikander to nebolo až tak ťažké, všetci máme za sebou skúsenosti z iných kapiel. Základ na štarte je ale nenechať sa nikým (ani sebou) a ničím odradiť a ísť si tvrdo za svojím. S využitím všetkých možných aj nemožných prostriedkov.

Jakou aparaturu a nástroje používáte? Jak moc ovlivňují pedály, komba, krabičky zvuk Nikander?

Mika: Po eskapádách s různýma kytarama hraju nejraději na noname japonskýho Les Paul custom ze sedmdesátých let, s Rio Grande snímačema, krabkama od Magic pedals a Dunwich amps a na dva 100w Laney AOR, z kterých posílám signál do tří 4x12 beden.

Roman: Žiadne kombá, minimum krabičiek a volume over talent. Hrám na base Greco, japonský jazz, ročník '79. Za ideálnych podmienok cez Ampeg SVT-CL, SVT 810 a overdrive MXR M89. Keďže je hlava viac v oprave ako v skúšobni, používam posledné dva mesiace Orange OB1-500.

Peter: Snažíme sa, aby bol zvuk Nikander dosť špecifický a zapamatatelný. Je jednou z najpodstatnejších zložiek našej kapely. Preto hráme všetky koncerty zásadne na vlastný aparát. Aj keď je s tým spojených veľa úskalí, hlavne vo forme zničených zad a šoférovania veľkej dodávky. Čo sa týka bicích, za posledných 5 rokov som vymenil 4 rôzne sady od Mapexu (vrátane vlajkovej lode Black Panther Black Widow). Momentálne som downgradeoval a používam staršie javorové Mapex Orion, s ktorými som nadmieru spokojný.
Jana používa na spev dve veci. Najprv to preháňa cez kompresor TC Helicon VoiceTone T1 a pak to ide do kytarovej krabičky EHX Cathedral, kde používa echo a freeze.