10 důvodů, proč ještě nejsi profík

Jsou věci, podle kterých prostě na koncertě poznáš amatéra. A nemusí to být ten, kdo se bezradně motá po pódiu a snaží se upíchnout svůj kolík do té správné dírky. O nepřipravenosti, malých zkušenostech nebo ledabylosti muzikantů svědčí mnoho dalších nepatrných věcí, které se nemusí týkat přímo hraní, ale přece jsou důležité.

Přestože je někteří mohou podceňovat nebo dokonce si je omlouvat, pravdou je, že jsem nikdy nic podobného u profíků nezaznamenal. Celkem často se s tím ale setkávám na české klubové scéně.

Je samozřejmě jasné, že úplně něco jiného bude platit pro muzikanta, který hraje vesnické čochy pro pár pantátů, kterým je jedno, kdy kapela začne a co bude hrát a tím, kdo má trochu větší ambice.

1. Akordy/texty si pleteš i po třech letech.
No, holt, naučit se písničku je základ. To neojebeš.

2. Před koncertem jedno pivko na zahřátí.
Ať už je tvůj důvod, proč to pivo prostě musíš mít, jakýkoliv, je to jen výmluva. Hrát střízlivý je umění. Se stoupajícím alkoholem v krvi se jen snižuje schopnost kritické sebereflexe.

3. Izolepa to jistí.
Aneb k čemu spolehlivé vybavení, když máš doma izolepu. Samozřejmě Murphyho zákony platí, takže izolepa přestane fungovat ve chvíli, kdy jdeš na stage.

4. Pět minut před začátkem vystoupení neznáš playlist.
Možná sis ho nezjistil nebo ho ani nikdo v kapele nezná. Takže místo koncentrace na show smolíte playlist na pivní podtácek drobným písmem, které pak ve tmě stejně nikdo nepřečte. Před každou písničkou se budete na pódiu dohadovat, co hrát dál – a to opravdu nepůsobí cool.

5. Při zvukovce zjistíš, že nemáš baterky.
Ať už do efektu, vysílačky či čehokoliv. To je prostě lajdáctví. Asi jako kdyby si bubeník zapomněl paličky.

I mistr tesař se ale...

6. Neslyšíš se ani potom, co zvukař ukroutil poťáky.
Slyšet se neznamená vytavit bednu na plný kule a urvat spoluhráčům hlavy. Spíš sis ještě nezjistil, kde máš před svým kombem stát, případně jak ho naklonit a nastavit, aby ses dobře slyšel. A možná jste si s kapelou nedali tu práci a nevychytali zvuk. Pokud je nějaké frekvenční pásmo obsazené, už do něj moc nenarvete. Pak se všichni jen zesilují a ze zvuku se stává ona slavná „koule“.

7. Čůrat jdeš až po zvukovce.
Ve chvíli, když už jsou všichni na pódiu nachystaní hrát, je největší frajeřina jít na záchod. Dáváš tak všem fanouškům i spoluhráčům najevo, kde je máš. Ano, u dětí bych to pochopil, ale u dospělých, kteří znají hodiny a čas svého vystoupení, mi tohle hlava nebere.

8. Nejvhodnější čas rozlít si pivo.
Postavit si pivo na místo, kudy si ostatní nosí nástroje, nebo na pódium, kde se pravděpodobně octne v zápalu boje některý spoluhráč, je opravdové mistrovství. Pár světových hvězd jsem už na pódiu viděl pít. V drtivé většině mají uzavíratelné lahve postavené vzadu u bicích, kam nikdo nepoleze. Většinou to byli zpěváci.
Ovšem jako správná vycházející hvězda si pivo určitě postavíš ke kytaristovu pedalboardu, aby mu ho pak do něj někdo mohl kopnout. Napájecí kabely nakládané v pivu, to je nejlepší koncertní zážitek.

9. Neumíš pracovat s trémou.
Chtě nechtě, tréma je přirozená a každý by se s ní měl nějak vypořádat. Dobrá zpráva je, že to jde. Jen se musí chtít a musí se na tom pracovat. Mohou to být odehrané koncerty, lépe natrénované sólo nebo jogínská cvíčení před koncertem. Každý nechť si vybere dle libosti. Ale pokud s tebou tréma cloumá tak, že nejsi schopný hrát, máš problém.

10. Slon v porcelánu.
Někam se přivalit se svým ansámblem jak slon, pošlapat všem kabely, odřít bedny a omlátit nástroje a pak se ještě tvářit uraženě, když tě na to někdo upozorní, je ten nejlepší způsob, jak si najít mezi muzikantama kámoše. Škoda, že tihle kámoši ti dál než k baru nepomůžou.

11. Bonus pro náročné: poděkovat je slušnost a slušně se chovat patří k dobrému vychování.

A s čím bojujete vy? Vadí vám u spoluhráčů některý z bodů? Co za další prohřešky v článku chybí?

Tagy: