Kytary Made in China: mýty a polopravdy

Snad každý kytarista někdy slyšel o kamarádovi kamaráda, co si koupil levnou čínskou kytaru a byl z ní u vytržení. Mně samotnému jeden takový nástroj patří a nemůžu si ho vynachválit. Nevěřím však, že bych měl až tak šťastnou ruku. Oslovil jsem proto Zdeňka Lva, hlavního kytarového technika z modřanské centrály Kytary.cz, aby několik zakořeněných mýtů a polopravd uvedl na pravou míru.

Ještě před pěti lety platily v Číně vyráběné kytary za ten největší shit. Platí to pořád?

Když vezmu v úvahu, jak vypadají podmínky v čínských továrnách a kytary z těchto továren, tak zřejmě ano. Má to stále stejný důvod. Nikdo jiný není schopný vyrobit levnější nástroje v takovém množství. Na druhou stranu mnoho renomovaných značek se snaží pečlivě školit čínské pracovníky, aby jejich výrobky byly kvalitnější.

Když mám ty nejlacinější nástroje v dílně, je na nich vidět, jak rychle byly vyrobeny; silná vrstva laku, který není pořádně rozleštěný. Často je zaretušovaný v místech, kde se lak nepovedl. Pražce nezřídka nedoléhají k hmatníku, každý je jinak vysoký a geometrie krku také není ideální. Nastavení je u levnějších nástrojů spíš náhodné. U elektrických kytar se stratocasterovskou kobylkou nebývají kameny na kobylce ani nastaveny do rádiusu hmatníku. Na druhou stranu tyto nástroje jsou určené začínajícím muzikantů. U dražších kytar v ceně kolem 10 tisíc už je vidět určitý progres. Lak je pečlivěji nanášen, krky mají vyváženější geometrii, elektronika i použité materiály jsou kvalitnější.

V jakém cenovém rozpětí se tedy dá koupit už solidní nástroj původem z Číny?

Pomyslná hranice bývá okolo pěti tisíc korun. Akustické kytary v této cenové kategorii už mají masivní přední desku a mnohem lépe znějí. Jejich zvuk se snáz prosadí mezi ostatními nástroji. Lepší elektroakustické kytary jsou ještě o pár tisíc dražší kvůli kvalitnější elektronice. Okolo osmi tisíc a výše jsou už kytary poměrně kvalitní. Nabízí se ovšem otázka, jestli investovat do vyšší řady čínských kytar nebo nižších modelů kanadských kytar spadajících pod Godin.

U čínských elektrických kytar dle mého názoru dominuje především Squier, a to ve všech cenových kategoriích. Znám mnoho muzikantů, kteří mají na domácí hraní jejich základní modely ze série Bullet nebo Affinity. Pohybují se pod hranicí pěti tisíc, ale vyrovnají se dražším modelům od jiných značek.


Dá se podle značky odhadnout, která kytara z Číny je dobře zpracovaná a která ne?

Určitě ano. Každá si dlouhodobě drží svůj kvalitativní standard. Vysoký je u elektrických kytar Squier, Epiphone nebo Ibanez, u baskytar možná překvapivě u Jaye Tursera. Kytary Squier z hlediska kytarového technika mají navíc proti ostatním dlouhodobě vysokou kvalitu zpracování, velice pohodlně se seřizují a i elektronika je oproti ostatním dělaná precizněji. Pájené spoje jsou spolehlivé a součástky déle vydrží.

Naopak u kytar Tenson nebo AXL elektronika často vypadala, jako by jí dělal někdo poprvé v životě. Mezi akustickými kytarami si vysoký standard drží například Cort nebo Washburn. Nutno dodat, že kvalita záleží na tom, v jaké továrně se kytary vyrábějí. Pokud budu mít v ruce Washburn z letošního roku a druhý dva roky starý a z jiné továrny, kvalita zpracování bude jiná.

Kterých součástí kytary bych si jako zákazník měl všímat nejvíc?

Tuto otázku dostávám často. Vždy se snažím začínajícím i pokročilým muzikantům vštípit alespoň základní znalosti o kytarách, aby dokázali vybrat dobrý kus, který je nezklame a padne jim do ruky i uší. Mnoho lidí se rozhoduje podle toho, jak nástroj vypadá. Ostatně o tom často mluví i Robert Godin. Ale neměl by to být rozhodující faktor při výběru nástroje. Důležité je poznat, jestli nevykazuje známky deformace, poškození nebo vysušení.

U akustických kytar je klíčový stav přední desky, kobylky a krku. Pokud je nástroj vysušený, deformuje se právě přední deska a k ní přilepený krk. Dále bych se zaměřil na krk – jestli není hrbolatý nebo zkroucený. Zažil jsem, že zákazník přinesl do servisu kytaru, na které drnčely struny okolo pátého pražce. Krk byl v tom místě hodně vyboulený. Při bližším ohledání jsem zjistil, že zespodu krku je suk. Bohužel ten krk byl na odpis.

Dále je dobré se zaměřit na hardware; jestli správně fungují ladící mechaniky, elektronika a potenciometry. U akustických kytar je důležité, jestli se neodlepuje kobylka, u elektroakustických s piezo snímačem, zda všechny struny hrají přes aparát stejně hlasitě. Sedlový pražec by měl celou plochou doléhal na piezo snímač a přenášel zvuk všech strun rovnoměrně. U nejlevnějších nástrojů se totiž jinak musí sedlový pražec zabrušovat.

Krky mají mnoho různých profilů, hmatníky odlišné rádiusy a pražce jsou různých velikostí. Je důležité osahat si více kytar s odlišnými profily krků a zjistit, co nejlépe padne do ruky. Je dobré zkoušet nástroj, který prošel servisem a je seřízený. Čím levnější nástroj, tím více práce s ním v servisu je, ale i levné kytary se dají dobře a příjemně nastavit, ovšem vyžaduje to trpělivost a zkušenost.


Jsou čínské nástroje výrazně náchylnější k opotřebení?

Vzhledem k cenám je jasné, že na nich nebudou díly vysoké kvality a jejich životnost je tak obvykle kratší. Hmatníky u nejlevnějších kytar jsou často jen mořené černou barvou, která se rychle ohraje. Pražce z měkčích materiálů se rychleji promačkají. Také nulté a sedlové pražce mívají krátkou životnost. Často jsou z měkkého plastu a struny je brzy prodřou. Z hlediska opotřebení je u levnějších nástrojů překližka paradoxně výhodou. Oproti masivnímu dřevu je méně náchylná na změny prostředí.

Hagström svého času údajně nechával své experty dohlížet na nástroje, které se pro něj v Číně vyráběli. Je to pravda? A jaký je vůbec přístup ostatních výrobců?

Mnoho světových značek už dávno zjistilo, že pokud mají mít jejich nástroje úspěch, nestačí mít jen továrny v Číně a produkovat tisíce nástrojů za minimum nákladů. Zástupci Yamahy nebo Recording King sami mluví o jejich propracované výrobě v Číně. Zdůrazňují nutnost mít vlastní odborníky přímo v čínských továrnách. Mají v nich zřízené kanceláře, které stále komunikují s vedením v evropských zemích či USA. Mnozí experti renomovaných značek sami osobně jezdí do čínských továren kontrolovat výrobu. To je i případ Hagströmu.

Renomované značky si dokonce postavili vlastní továrny, pečlivě si školí zaměstnance a dovážejí kvalitnější dřevo. V tomto ohledu se mi před lety zalíbil koncept Epiphone, který upřednostnil vyšší kvalitu, snažil se výrobu v Číně více profesionalizovat a zabezpečit dobré podmínky pro místní zaměstnance atd. Méně renomované značky si nechávají kytary stavět v továrnách, které vyrábějí nástroje pro více značek najednou. U těchto kytarách je pak vidět určitá podobnost.